Zrození historie
Nejvyšší otec (Highfather) byl tak hrdý na svého prvního anděla, Bethrezena, že mu udělil schopnost tvorit. Aby Bethrezen ukázal, že mu dar nebyl dán nadarmo, počal se vytvářet perfektní svět. Pojmenoval ho Nevendaar – svaté slovo v andělském jazyce. Když Nevendaar byl mladý a jeho povrch byl pouze listem čistého papíru, Bethrezen žádal ostatní bohy o pomoc. Nejdříve si vybral Solonielle a Gallean, ktreří se milovali.
Gallean sáhl hluboko do země a obrovské stromy se začaly pnout k obloze. Jako vzpomínka na to, řekl, že jeho láska zastíní vše na světě. Solonielle plakala, její zářivé slzy padaly na Nevendaar v dešti, který pro smrtelníky trval staletí, pro bohy však jen okamžik. Oceány brzy zbarvily povrch světa, ale nebyly kompletní. Společně Milenci zalidnili svět. Stromy popraskaly a z jejich dutin se zjevili Elfové, strážci lesa. Vodní lidé (Merfolk) byli zrozeni v hlubinách moře a vytvořili podmořský ráj jako poklonu jejich bohyni.
Mocný Wotan poté zasáhl svět svým kladivem a země se zvrásnila do ohromných pohoří. Privedl své vznešené Trpaslíky na povrch Nevendaaru, ale k jeho překvapení začali kopat tunely do země.
Bethrezen na svět přivedl Lidi a zvířata, která jim slouží. Bohové byli zaujati lidmi, jejich nezávislostí a jejich nepředvídatelností v konání. Všechno čeho si žádali, bylo lidem dáno jejich otcem a svět se stal skutečným rájem. Ale Bethezen se obával, že lidé potřebují jeho vedení. A tak požádal své andely, aby hlídali jejich vývoj, když se rozhodl podělit se o své dílo s Nejvyšším otcem.
Zrození války
Andělé však byli žárliví. Když Bethrezen byl pryč, navštívili svět lidí a zaseli nenávist a svár doprostřed předtím mírumilovných plemen Nevendaara. Brzy chamtivost sevřela srdce Bethrezenových dětí a lidé začali shromažďovat bohatství. A vedli války na všech stranách – i proti Elfům. Krása Nevendaaru byla zanedbatelná v porovnání s hrůzou páchanou lidmi.
Když pak Nejvyšší otec spatřil Nevendaar, byl zděšen. Kam se poděla harmonie, již Bethrezen slíbil? Kam zmizely ty nekonečné zelené pastviny? Viděl pouze utrpení a svár - rozkvetlé louky se vinou nekonečných válek proměnily v pustá spáleniště. Nevendaar býval chloubou a radostí Nejvyššího otce, ale Bethrezen ho zradil. Nebesa se roztřásla hněvem jejich vládce: Bethrezen musí být potrestán. Na šest tisíc let ho uvěznil v chaosu.
Nyní však již stanovený čas uběhl a Legie mají příležitost uskutečnit obřady, jež by Bethrezena osvobodily jednou provždy:
"Padlý anděl na plamenném oři zatratí celou zemi a jedem nasáklá půda zrodí bestie a démony."
Krátce poté, co bylo proroctví vyřčeno, se přiblížilo i jeho naplnění. Země pukala a z pekelných propastí povstávaly "bestie a démoni", přesně jak bylo předpovězeno.
Bethrezenovy následníky naplnila nenávist, ale čekali dokud se lidé sami neoslabí. Místo toho zaměřili svoji pozornost na mírumilovné Elfy. Velké lesy vzplály a Galleanovy děti musely uniknout. Jejich cesty vedly do obrovských trpasličích pohoří. Trpaslíci cítící invazi, vyrazili se zbraněmi vpřed a pobili stovky elfů.
Gallean a Solonielle obvinili Wotana. Jak jen mohl dopustit takové nesmyslné vraždění? Gallean požadoval, aby Wotan potrestal jeho „polo-muže“ za jejich zradu.
Wotan, bůh horských kmenů, dychtil po překrásných zemích, které oba manželé spravovali. Byl si jistý, že země se zmocní pouze tehdy, pokud zlomí pouto, jež k sobě tuto dvojici váže.
Uražen se proměnil ve vlka, vyrval Galleanovi srdce a svou božskou silou je ještě tlukoucí vrhl přímo do slunce, aby je nikdy nebylo možno získat zpět. Zděšená Solonielle je ve svém žalu následovala a čelila intenzivnímu žáru, aby získala srdce svého manžela. Byla vážně popálena, ale uspěla. Bohužel to nestačilo. Gallean křičel a svíjel se bolestí, ale již se neprobral.
Čas odplaty
Solonielle, kdysi na počátku věků bohyně života, vystavena utrpení své lásky, brzy zešílela. Již nebyla strážkyní Elfů, stala se z ní Mortis – Nemrtvá bohyně, jejíž jméno nyní rozechvívá i srdce těch nejstatečnějších.
Tak jako kdysi neznala hranic její schopnost tvořit nový život, tak nyní Mortis donekonečna vymýšlela co nejvíce kruté způsoby, jak druhým způsobit utrpení a smrt - těm samým bytostem, které kdysi sama stvořila. Bohyně života nalezla nový cíl. Zcela zaujata vlastním světem zášti a utrpení začala Mortis shromažďovat odporné vojsko, jehož válečníky tvořily rozkládající se mrtvoly těch, kteří padli právě její strašlivou rukou. Pro tyto ubohé duše nebylo žádného posmrtného života: všichni jen pochodovali vpřed a plnili pomstychtivé touhy své temné paní.
Vyvražďovala celá města a následně je křísila z mrtvých, aby rozšířili její nemrtvou armádu. Její první krok bylo zabití trpasličího krále, jako trest pro Wotana.
Zoufalé, nikoliv však poražené horské kmeny se přesunuly hluboko do podzemního města Svatalfaheimu, kde prý trpělivě čekají, až se vrátí jejich padlí bojovníci. A když král Sturmir Hromové kladivo ležel mrtev na bojišti, Mortis věděla, že právě pomstila sebe i svého muže.
Ale to nebylo dost... potřebovala Galleana na své straně. Společně by se pomstili Nevendaaru za svou bolest.
V odporném srdci jí stále plála láska ke Galleanovi a v osamění čekala na návrat svého nejdražšího. Po celou věčnost se v mukách toulala vlastní temnou myslí. Kam se poděl Gallean? Volala ho jménem, ale v odpověď jí zaznívala pouze pokroucená ozvěna vlastního hlasu. Nakonec však dokázala najít cestu z toho nesnesitelného labyrintu. Pokud k ní Gallean nepřijel, bylo to proto, že k ní přijet nemohl. K jeho oživení bylo potřeba božské krve.
Šance na jeho vyléčení se naskytla v lidském dítěti zkaženém démony – Utherovi.
A když jí duchové prozradili existenci svatého dítěte, Mortis přísahala, že když bude třeba, prolije i celé krvavé moře, jen aby se spojila se svou jedinou láskou.
Získáním Utherovy krve, Gallean znovu ožil. Krev mu navrátila jeho krásu i vznešeného ducha. Pohlédl na svojí lásku – ubohou Mortis. Stala se z ní bestie, jen málo zůstalo z duše, kterou miloval. A tak Gallean Mortis opustil.
Návrat Galleana
Bezbožní Elfové byli opět šťastní, když se vrátil jejich otec. Šťastný, že jeho děti stále žijí, poslal jim dar – sve vlastní vtělení Lachla’ana. Lachla’an by měl šířit zprávu o míru a sjednotit ty rasy Nevendaaru, které o to stojí.
Jeho osud byl však zpečetěn - Mortis v bouři divoké zuřivosti vyslance usmrtila a přivedla ho zpět k životu jako své dítě, obrácené v Temného Elfa. Použila Lachla’ana, aby se vysmála svému muži ošklivým spůsobem, jaký používají smrtelníci a je odporný bohům - jeho hněv zničil přírodu stejně tak, jako mnoho lidí různých ras. A pouze tehdy pocítil Gallean, jak hluboká nenávist je v srdci Mortis a lekl se, jelikož vinen všemu byl on sám, když odmítl svou ženu, která ho vzkřísila. Zděšený svými činy, utekl do izolace, stejně jako jeho Elfové.
Věk hořkosti
Mortis znečistila duše Elfů, přivádějíce je zpět do temného života pokřiveného jejím hněvem. Gallean je toužil očistit a zachránit. A tak Gallean požádal Elfy, aby se sjednotili a pomohli mu bojovat za navrácení padlých zpět pod jeho ochranu, pryč z Mortisina sevření.
Běda!, Galleana pohlcuje nenávist k tomu, co se stalo s jeho láskou. Nenávist k podstatě Temných Elfů a Mortisiným hanebným činům. Gallean se stal posedlý žízní po pomstě a odplatě. Zkáza, kterou pociťoval, ho přenesla přes Lachlanův osud, vyvolala v něm pocit zmaru, který nakonec vyůstil v jeho promněnu. Promněnu v zuřivého a šíleného boha zkázy - boha Temných Elfů.
